Do roku 2008 jsem vstoupila s novým kamarádem, zakrslým králíčkem, modrookým hermelínem.
Králíčka jsem sháněla ještě před Silvestrem, ale bezúspěšně. Králíčci byli pryč, což mě ani nepřekvapilo, vždyť bylo po Vánocích, ale říkala jsem si co kdyby. Přání mít králíčka předcházela návštěva u kamarádky, kde jsem viděla, jak to jsou přítulná zvídavá zířátka, žádní plašani a samotáři, jak jsem si myslela. Poprosila jsem Martina o jméno pro králíka, aby se necítil vyřazený z mého nadšení. Pravda, s "Mediem" jsem zrovna nepočítala, ale proč vlastně ne? Stejně mu říkám hlavně Medík.
Když jsem ho přinesla domů a dala do přízemí žofovily, hned začal prozkoumávat svoje patro a byl velmi zvídavý. Senumoc nedal, ale pustil se do směsi zrní a líbí se mu i "poličky" na stěně jeho patra, kam si může vyskočit. Jako společníka má aspoň plyšového pejska a balonek na hraní.
Medík se ukázal jako velmi čistotné zvířátko, když jsme akceptovali jeho místo, kam chce chodit na záchodek. Od té doby nedělá bobky nikde po pokoji. Necháváme ho běhat v obýváku, občas nakoukne do předsíně a do ložnice (kde mi ožral z truhlíku jahody až ke kořínkům), ale moc na výzvědy se nepouští drží se v jedné místnosti.
Ukázal se jako akrobat, protože přelézá mezi jednotlivými patry Žofovily a velmi si oblíbil Cecilku, lehávají spolu bok po boku a dokonce jsem už několikrát Cecilku viděla, že mu dokonce spinká na zádech. Moc lituji, že se mi tato situace zatím nepovedla vyfotit.
Medík se krásně hned během prvních dnů ochočil, nemá z lidí strach a při krmení se natahuje stejně radostně jako Žofky, jen začít pískat ... :)
